↑ Return to Historie

Print this Stránka

Archeologický výzkum

První hrobové nálezy z blučinského katastru jsou známy od r. 1848 a byly uloženy v benediktinském klášteře v Rajhradě. Kolekce těchto nálezů obsahovala vedle nádoby zdobené rytou výzdobou, obruč z vědra, železný hřeb a nůž. Jak se později ukázalo, pocházejí uvedené nálezy z velkého kostrového pohřebiště, rozprostírajícího se v poloze Malý kopec, kde se nacházel obecní hliník a s postupující těžbou hlíny byly od 30.let 20.století narušovány kostrové hroby, jejichž obsah zachraňoval v r. 1930, 1933 a 1934 I.L.Červinka. V roce 1940 provedl na této lokalitě záchranný výzkum židlochovický právník a velký příznivec ercheologie J.Dezort společně s místním občanem J.Teplým. Posledně jmenovaný zachránil další hrob v r.1947 a pravděpodobně poslední dva hroby byly prozkoumány až v r. 1965. Předpokládá se, že na pohřebištích bylo zaregistrováno 26 hrobů reprezentujících 19 hrobových celků a řada předmětů bez nálezových okolností. Někteří badatelé se domnívají, že počet hrobů byl daleko vyšší (až 70 hrobů). [kultura zvoncovitých pohárů] Podle hrobového inventáře klademe pohřebiště do doby hradištní, kde charakterizuje hmotnou kulturu našich slovanských předků v 9. století našeho letopočtu (v odborné literatuře se hovoří o keramice tzv. blučinského typu). Je nutné se zmínit o tom, že uvedené nálezy (mimo celky objevené po roce 1945) byly publikovány J. Poulíkem již v roce 1941. Na základě jejich rozboru bylo konstatováno, že se jedná o slovanské pohřebiště, datované na základě přítomnosti předmětů avarské provenience do 7. a 8. století. nadoby Další hrobový nález, ale bez bližších nálezových okolností pochází z roku 1873. Získal jej A. Makowsky a je uložen ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně. Počátkem 20. století zničil na jižní Moravě révokaz vinohrady. Po první světové válce začali osazovat blučinští vinaři svá pole opět vinnou révou. Při rigolování nacházeli v popelovitých vrstvách rozličné nálezy keramiky, bronzů a kostí (zvířecích i lidských). A. Melichárek v Dějinách městečka Blučiny, vydaných v roce 1929 píše, že na Cezavách bylo objeveno staré pohřebiště se spoustou popela, popelnic aj. V létech 1930-1944 bylo v těchto místech nalezeno pět větších hromadných nálezů bronzových předmětů (tzv. depotů). Řadu jiných nálezů zde zachránili amatérští archeologové. V době druhé světové války prováděl na Cezavách drobné záchranné archeologické výzkumy J. Dezort. Na jejich základě bylo patrné, že na lokalitě se nacházejí pozůstatky velkého sídliště z doby bronzové se dvěma vrstvami nálezů, dokumentujících osídlení v době věteřovské skupiny (spodní vrstva) a velatické kultury (horní vrstva). Výsledky Dezortovy výzkumné činnosti byly pak podnětem k zahájení zjišťovacího průzkumu, realizovaného Archeologickým ústavem v Brně pod vedením J. Poulíka. v létě a na podzim roku 1944. Poulíkovy výzkumy potvrdily původní představy o hojném dvoufázovém osídlení Cezav v době bronzové. Další výzkumné práce musely být zastaveny v důsledku blížících se bojů o Brno. Na počátku roku 1945 byly při budování opevňovacích příkopů zjištěny na různých místech katastru další četné nálezy nejen archeologické (např. hroby kultury s lineární keramikou v poloze Konopné zahrádky) ale i paleontologické (kosti a kly mamuta). nadobaPo skončení druhé světové války se ve výzkumu nepokračovalo. Archeologové se do Blučiny vrátili až o tři roky později, kdy byl započat systematický výzkum pravěkého sídliště na Cezavách v rámci tehdejšího celostátního výzkumného plánu Archeologického ústavu v Brně. Jeho prováděním bylo pověřeno pravěké oddělení Moravského muzea pod vedením PhDr. K. Tihelky. Dvanách výzkumných sezon přineslo doklady o osídlení Cezav již v mladém paleolitu, v době neolitické (kultura s moravskou malovanou keramikou) a hlavně pak v době bronzové, kdy se zde rozprostíralo výšinné sídliště (únětická kultura), v závěru starší doby bronzové (věteřovská kultura) taktéž výšinné sídliště ale s vyčleněnou akropolí opevněnou kamennou hradbou a předsunutým příkopem a v mladší době bronzové (velatická fáze SPP) pak sídliště s kultovním okrskem. V roce 1953 byl v těchto místech objeven i bohatý hrob velmože z doby stěhování národů. Na Tihelkovu výzkumnou činnost navázal PhDr. M. Salaš, provádějící výzkum Cezav od roku 1983 až do dnešních dnů. Výsledky archeologické činnosti na Cezavách dávaly tušit, že i v ostatních částech blučinského katastru je možné počítat s hojným pravěkým osídlením. V průběhu 50. a 60. let se proto realizovaly další výzkumné práce za strany Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Průběžně blučinský katastr sledovali a příležitostně prováděli povrchové sběry a menší výkopy také místní občané. Bohatá archeologická činnost potvrdila intenzivní osídlení katastrálního území Blučiny od mladého paleolitu až do doby hradištní (slovanské) s výjimkou starého až mladého eneolitu. V současné době registrujeme 15 archeologických nalezišť: BAŽANTNICE (RUMUNSKÁ BAŽANTNICE, HÁJENKA, přechází na k.ú. Měnín) CEZAVY DOLNÍ KOLBERKY (SPODNÍ KOLBERKY) HORNÍ KOLBERKY (ZA VEPŘÍNEM) INTRAVILÁN - V-SV ČÁST INTRAVILÁN - náměstí a okolí INTRAVILÁN - mezi náměstím a západním okrajem obce INTRAVILÁN - MALÝ KOPEC KONOPNÉ YAHRÁDKY - NIVKY NIVKY PADĚLKY U BÍLÉHO KŘÍZE (U svodnice) PŮLLÁNY RYBNÍKY ŠTUNBERKY ZAHRADY (pod Velkým kopcem) Blučinský nálezový fond představuje důležitý pramen pro hlubší poznání pravěkého a raně historického osídlení nejen obce, ale i celé Moravy. Setkáváme se s ním na stránkách řady našich a zahraničních odborných publikací, jako příklad můžeme uvést monografii Pravěké dějiny Moravy (Brno 1993), kde na mnoha místech jsou uváděny a zobrazovány nálezy z Blučiny, které napomáhají dokreslit obraz osídlení Moravy a přilehlé části Horního Slezka před příchodem prvních Slovanů.

Permanent link to this article: http://old2.blucina.cz/o-obci/historie/archeologicky-vyzkum/

Doba bronzová a halštatská

Na rozhraní třetího a druhého tisíciletí starého letopočtu se střední Evropa ocitá na prahu nové dějinné epochy – doby bronzové. Již sám název prozrazuje, že novým výrobním materiálem se nyní stává člověkem poprvé uměle připravená, v přírodě se jinak nevyskytující látka, slitina mědi a cínu, bronz. Jeho poměrně široké uplatnění při výrobě nástrojů, šperků i …

Zobrazit stránku »

Doba hradištní – slovanské osídlení

V průběhu 6. a 7. století zaplavil střední Evropu nový etnický fenomén – Slované. Jejich pravlastí byly rozsáhlé nížiny táhnoucí se od meziříčí Wisly a Odry na západě po Dněpr na východě a od ukrajinské Pripeti na severu po horní toky Dněstru a Bugu na jihu. Právě odtud vyšly někdy na konci 5. století n.l. …

Zobrazit stránku »

Doba kamenná

Doba kamenná je nejdelším úsekem pravěkých dějin lidstva. Začíná, když člověk poprvé začal používat kámen k výrobě nástrojů, a končí s objevem bronzu. Dělíme ji na menší úseky, a to na starší dobu kamennou (paleolit), mladší (neolit) a pozdní (eneolit). Starší doba kamenná (paleolit) představuje nejstarší periodu ve vývoji lidské civilizace. Během jejího trvání, jež …

Zobrazit stránku »

Doba protohistorická

Pod pojmem protohistorie rozumíme časnou dobu dějinnou, tj. dobu laténskou (2.pol. 5 .stol. – konec 1. stol. př.n.l.), dobu římskou (1.-4. stol.) a dobu stěhování národů (5.-6. stol.). Dějiny tohoto období, zahrnující téměř tisíciletou historii, ve které se odehrávaly zásadní společenské, hospodářské a kulturní změny vytvářeli na Moravě Keltové a Germáni. V době římské pak …

Zobrazit stránku »