↑ Return to Kultura, sport

Print this Stránka

Slavnosti a obřady

Důležitou roli v životě každého vesnického společenství, tedy i blučinského, měl tradiční pořed folklorních zvyků a svátků, tak jak byl generacemi formován a přetvářen. Vycházel z průběhu vegetativních cyklů a s nimi spojených polních prací, chronologicky pak byly tyto zvyklosti svázány s posunem církevního roku. Bez nadsázky lze říci, že lidové obřady byly výrazným tmelem, pojícím obyvatele obce v určité kulturně identické společenství. Zvyky a obřady, dodržované ve své celistvosti ještě po přelomu 50. let 19. století však nezůstaly dnes v Blučině často ani v paměti nejstarších dnes žijících občanů. Kromě několika dodnes provozovaných, byť všelijak modifikovaných a transformovaných (mikulášská obchůzka, ostatky, mrskut, hody), je v blučinském povědomí pouze několik obřadů a zvyků, které se svojí výrazností i významem přenesly přes řeku zapomnění. slavnosti1Nejslavnostnější a zároveň jedinou v podstatě bez přetržky dochovanou lidovou zábavou byly a jsou Blučinské hody. Slavily se v neděli po svátku patronky kostela - P. Marie (15.8.). Od konce 18. století k nim přibyly , i když je vlastně měly nahradit (a na čas zřejmě také nahradily) tzv. císařské hody, v Blučině slavené na sv. Havla (16.10.). Původní hody se pak nazývaly "malé". Slavívaly se oboje, slavnější však bývaly císařské, které trvaly tři dny - neděli, pondělí a úterý, kdežto malé pouze dva - neděli a pondělí. V současné době se drží v obci hody původní. Zvyklosti související dříve s přípravou i konáním hodů se v podstatě nezachovaly. Ještě v průběhu první republiky však jezdívalo na hody v čele průvodu bandérium na koních, tvořené selskými synky. Na hody se také chodívalo do okolních obcí, nejvíce však do Měnína.                             Slavnost veskrze církevní a honosnou představuje Boží tělo. Před čtyřmi domy v Blučině byly postaveny domácí oltáře s tzv. šturcy a svatými obrázky, ozdobené zelenými ratolestmi, k nimž se v průvodu chodilo. Děti v bílém sypaly na ulici z košíků květy, po chodnících byly rozprostřeny akátové halouzky. Takovýto průvod byl pochopitelně příležitostí ukázat to nejlepší oblečení, jaké v domě bylo. Významné události v životě obce tvořily v letním období poutě. Nejslavnější bývaly všeobecně na Brněnsku pěší poutě do Mariazell v Rakousku. Ty však již v Blučinské paměti nejsou. Do Mariazell se ve vzpomínkách pamětníků již jezdilo vlakem. Ještě delší byla pouť do polských Vambeřic. Rodiče pamětníka nar. 1909 tam ještě pěšky chodívali. Také k Panně Marii Hostýnské se prarodiče dnešních pamětníků vypravovali pěšky. Cesta tam i zpět trvala z Blučiny pět dní. Pěší poutě do Žarošic jsou ještě v živé paměti. V tomto případě se vycházelo v pátek a navracelo se v neděli večer. Poutníky obvykle doprovázela blučinská hudba, v procesí se nesla socha P. Marie. Oblíbená blučinská poutní místa také byla v Rajhradě, na Vranově a v Tuřanech. Významnou událostí v životě blučinských mladíků bývaly odvody. Jezdívalo se na ně do Židlochovic na vozech s košinama, často také na koních. Po návratu odvedenci objížděli všechny blučinské ulice a v domě každého z nich bývali většinou bohatě pohoštěni. Z rodiných obřadů je v Blučině poměrně dobře zmapována tradiční selská svatba, která však již na počátku 20. století bývala se všemi svými projevy výjimkou. O něktrých z nich hovoří i A. Kratochvíl: "Zvláštností svateb v Blučině je tzv. precna, veliký a tlustý koláč rozkrájený na čtverce. Jak přinesou na stůl precny, ví se, že již bude konec ´stolů´. Nejen stoly, ale i tanec koná se v nevěstině domě, byť byla místnost sebemenší. ... Kolem prvního stolu sedí ženich s nevěstou, a družičky malé i velké. Mládenci přisluhují a stolují až po stolech. Mezi tancem se konaly různé veselosti, např. tančení či chodění kolem klobouku po stolech, až se družička vyplatila, snesl ji mládenec dolů a tancoval s ní. Bývalo i čepení nevěsty a zalikování. Obé v Blučině přestalo.". Hranice obecního katastru obcházel na sv. Jiří ještě otec pamětnice nar. roku 1915. Při těchto obchůzkách se "konala přehlídka hranic a hranečníků, při níž, dle staré tradice přijímáni mladí hospodáři mezi sedláky... Pak se vypila obvyklá dávka piva nebo vína." Jiného rázu byly obchůzky na následující svátek sv. Marka. Tehdy, na tzv. křížové dny, se vycházelo po čtyři dny v procesí vždy do jiných polních tratí, v nichž se u křížků kněz s lidem modlil za úrodu, odvrácení krupobití či bouřek. Tato prosebná procesí jsou ještě v živé paměti. "První se šlo do Kolperků, druhý den bylo procesí v kopcích, třetí den na Cézevách. V procesí bývali maldí i staří, děcka šla všechna, protože bývala ze školy omluvena. Z popisu onoho zachyceného, bohužel již jen žalostného torza původně bohatého ročního zvykoslovného cyklu v Blučině je zřejmé, že zejména blízkost Brna, ale i hospodářská vyspělost obce přispěla k tomu, že tato složka života vesnického lidu zde zmizela dříve, než ve vzdálenějším okolí, např. na sousedním Hanáckém Slovácku. Svoji životnost prokázaly pouze zvyklosti úzce spojené s životem církve, popř. obřady prestižní - hody, ty však již v modifikované formě, zbavené původního smyslu obřadu.   Záznamy z různých akcí: Svěcení obecního praporu 13.10.2002  

Permanent link to this article: http://old2.blucina.cz/kultura-sport/slavnosti-a-obrady/